Bielik v Polsku

 

Tak dlouho jsme jezdili za orly mořskými do Maďarska, až jsme zjistili, že to není úplně ono, co bychom po těch letech čekali. Tamější focení mělo postupem času sestupnou tendenci jak výskytem těchto krásných dravců, tak počasím. I my jsme postupně měli vyšší nároky a pří poslední návštěvě v Hortobagy jsme začali uvažovat o tom, že bude skutečně poslední.

Někdy brzy na jaře přišel Tomáš s polskou webovou stránkou, která nabízela fotografování orlů z krytů s tím, že orlů je tam spousta a je to příležitost pořídit o něco akčnější fotky, než je orel sedící na zemi..... Fotografie pořízené v Polsku jinými fotografy nás přesvědčily a my jsme v druhé půlce listopadu seděli v autě směr Lodž.

Já už jsem určité zkušenosti s průjezdem Polska měl, ale i tak mně to opět překvapilo. GPS nás vedla asi tou nejhorší možnou cestou. Z avizovaných 6,5 hodiny se stalo 10 hodin čisté jízdy, k tomu polští řidiči (nebudu komentovat, a to jsem za volantem v Praze a okolí každý den...)takže na místo jsme dorazili docela urvaní. 

Nicméně první den v krytu mně vyrazil dech a vše se v dobré obrátilo... Jednak kryt je v porovnání s těmi maďarskými velmi komfortní a výskyt ptáků je naprosto jedinečný....

V jednu chvíli jsme okolo sebe viděli dvacet osm orlů, včetně jednoho albína a všichni byli hladoví, což znamenalo množství soubojů o potravu. Někdy  byl ten velký počet kontraproduktivní, protože bylo dost obtížné separovat bojující jedince od ostatních. Poláci je nazývají bielikem, podle charakteristické bílé barvy ocasu dospělých ptáků.

Náš pobyt zkalila pouze jakási oslava  v našem hotýlku s živou hudbou, hned za dřevěnou stěnou...Po takové noci se ráno vstává o něco obtížněji, než obvykle, ale poradili jsme si s tím....:-)

Po fotografické stránce jsem se vrátil velmi spokojený s výsledkem a přesvědčený, že se sem určitě vrátím, abych přefotil, co se letos nepodařilo.....