O Pípákovi

Když jsme se asi před měsícem vraceli z návštěvy, loučili jsme se pod starým ořechem. Naší pozornost upoutal hlasitý křik párku kosáků, kteří poletovali okolo nás.... Už jsme tušili, že se tady odehrálo malé kosí drama. Také ano, v poslední minutě jsme vytáhli mladého kosáka z huby Čendovi. Abychom si rozumněli, Čenda naní hostitel, ale hostitelův pes, hrubosrstý russel...

Prcek byl skoro ještě holátko s náznaky prachového peří. Vložit ho zpět do hnízda nebylo možné a samozřejmě nám to nedalo, nechat ho jen tak ležet pod stromem. Hned bylo jasné, že máme dočasného nájemníka....

Štěstím je, že moje manželka chová agamy, tudíž má spoustu krmení, jako jsou cvrčci, sarančata, mouční červi a podobně; prostě samé dobroty, které by mohli chutnat i Pípákovi (jak jsme ho po pár hodinách nazvali). A také že ano, pořád hladový, s pořád otevřeným zobáčkem a hlasitostí na maximum. Zahradu máme od té doby asi bez žížal, všechny jsme je pro něho vytahali :-)

Několik dní jsme ho krmili ve velmi krátkých intervalech, dávali pít kapátkem, uklízeli po něm umělé hnízdo; dokonce jsme ho  jednou vzali na výlet, kde jsem se ho pokusil párkrát zvěčnit...

Pokrok byl ohromující, z prachového peří do normálního během asi týdne, pak rychlé pokusy o létání, zprvu nic moc, ale stále více se osměloval až jednou během dne zmizel. Objevil se navečer, vyloudil pár červů a opět si šel po svém.

Poslední setkání bylo na zahradě, kdy jsme ho viděli s dvěma dospělými kosáky, jak se nechává přikrmovat....